Úryvek z 21. daru — Knihy
Knihy jsou tiché přítelkyně, které tě nikdy neopustí.
Vědí, kdy mlčet, i kdy promluvit.
Knihy byly vždycky mým útočištěm.
Místem, kde mohu ztratit i najít sebe sama.
Každá stránka je jako klíč —
otevírá dveře do světa, který by jinak zůstal skrytý.
Když čtu, dýchám jinak.
Čas zpomalí, svět se ztiší,
a já vstupuji do prostoru mezi slovy,
kde všechno možné se stává skutečným.
Knihy jsou můj paralelní svět.
Brány do jiných časů, myslí, duší.
Místa, kam se mohu vrátit, kdykoli potřebuji porozumět —
světu, druhým, sobě.
Knihy mi dávaly odpovědi,
ještě dřív, než jsem znala otázky.
A někdy mi nabídly otázku právě tehdy,
když jsem si myslela, že už všechno vím.
Od dětství jsem je milovala.
S rodiči jsme chodili do knihovny už od mých nejútlejších let.
Pamatuji si ten zvláštní klid mezi regály,
vůni papíru a praskání hřbetů při otáčení stránek.
I zvuk razítkování čtenářského průkazu –
za každou půjčenou knihu
dopadala razítka rytmicky jedno po druhém,
jako by mi hrála melodii výpůjčky
a stvrzovala, že jdu správnou cestou.
Úryvek z 65. daru — Jednoduchost
Jednoduchost je klid, který zůstane,
když odpadne všechno zbytečné.
Někdy se lidé domnívají, že jednoduchost znamená vzdát se krásy,
že když zůstane jen málo, zůstane prázdno.
Ale opak je pravdou —
jednoduchost není chudoba ani omezení.
Je to návrat k podstatě.
Luxus čistoty — v myšlenkách, prostoru i srdci.
Je to schopnost rozpoznat, co je opravdu důležité,
a pustit vše, co jen zastiňuje podstatu.
Když odložíme přebytek, můžeme znovu dýchat.
Jednoduchost je klid.
Je to prostor mezi věcmi, mezi myšlenkami, mezi slovy.
Je to čistý tón bez šumu.
Neznamená mít málo,
ale mít akorát.
V jednoduchosti se ztiší hlava
a začne mluvit srdce.
